Přeskočit navigaci | Přeskočit na hlavní obsah

Kulturní akce

Aktuality

Mikulášská nadílka 2017

Vydáno dne: 20.11.2017

VČD Pardubice - předplatné 2018

Vydáno dne: 5.11.2017

Uzavírka ul. Palackého Chrudim - PRODLOUŽENÍ do 30.11.2017

Vydáno dne: 27.10.2017

ul. Palackého a ul. Osady Ležáků - úsek Vrchlického - Sokolovská v Chrudimi - PRODLOUŽENÍ DP 30.11.2017 + úplná uzavírka ul. Škroupova od 6.11. do 12.11.2017

MAP v ORP Chrudim

Vydáno dne: 21.9.2017

Řídicí výbor MAP rozvoje vzdělávání v ORP Chrudim-výstupy projektu.

EKO-KOM Osvědčení za rok 2016

Vydáno dne: 12.6.2017

Obec Bylany - Osvědčení o úspoře emisí za rok 2016

Informace o možnosti získání dotace-DEŠŤOVKA

Vydáno dne: 30.5.2017

více na dotacedestovka.cz

TRHY VALY

Vydáno dne: 1.3.2017

TRHY ROSICE

Vydáno dne: 1.3.2017

Obec Rosice a vedení Rosických trhů se těší na Vaši návštěvu!

CSS Mikroregion Chrudimsko

Vydáno dne: 17.1.2017

Bezplatná základní poradna pro občana v oblasti samosprávy a státní správy

Informace Finančního úřadu pro Pardubický kraj

Vydáno dne: 16.6.2016

Elektronická evidence tržeb

www MŠ Bylany

Vydáno dne: 30.3.2016

Mateřská školka Bylany má nové webové stránky:
Mateřská školka Bylany

Informace pro občany České republiky

Vydáno dne: 8.12.2015

Žádáte o zprostředkování kontaktu?

Změny na úseku občanských průkazů

Vydáno dne: 8.12.2015

účinnost od 01.01.2016

Některé změny spojené s novelou zákona o cestovních dokladech

Vydáno dne: 8.12.2015

účiinost od 1.1.2016

CETIN existence nadzemních nebo podzemních sítí

Vydáno dne: 26.10.2015

Zdarma na vyžádání

Obecní knihovna - oznámení

Vydáno dne: 9.1.2015

Od 1.1.2015 je možné navštívit knihovnu v novém čase, a to KAŽDÝ ČTVRTEK od 15:00 do 17:00hod.

VS Chrudim - Informace

Vydáno dne: 20.1.2014

Informace o podmínkách pro uzavření smlouvy o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem dle §36 odst. 3 zákona č.274/2001 Sb. v platném znění

Úřední deska

Vyhláška 2017/019 OOP MZE č.j. 66595/2017-MZE-16212

Vydáno dne: 8.11.2017

OpaTŘENÍ OBECNÉ POVAHY SP.ZN.: st15092/2012-16212

Schválený_rozpočet_MzChr_2017

Vydáno dne: 20.3.2017

Výhled_MzChr_2018-2019

Vydáno dne: 20.3.2017

Obec Bylany ROZPOČET na rok 2017

Vydáno dne: 23.2.2017

Sdělení VaK Chrudim

Vydáno dne: 23.11.2016

Připojování dešťových vpustí

Vyhláška č. 2016/18 UZSVM - Aktualizace seznamu

Vydáno dne: 14.9.2016

UZSVM/HPU/8788/2016-HPUM/VI VÝZVA VLASTNÍKŮM NEMOVITOSTÍ, KTEŘÍ NEJSOU OZNAČENI V KATASTRU NEMOVITOSTÍ DOSTATEČNĚ URČITĚ Aktualizace

Informace Finančního úřadu pro Pardubický kraj

Vydáno dne: 16.6.2016

Elektronická evidence tržeb

Vyhláška 2015/016 Výzva vlastníků nemovitostí

Vydáno dne: 27.8.2015

Informace pro veřejnost

Počasí

Počasí na zítřek Počasí na pozítří

OÚ Bylany

Bylany čp. 77, 538 01 Chrudim
IČO: 00269905
DIČ: CZ00269905

Úřední hodiny:
Pondělí 8 - 18 hod.
Středa 8 - 18 hod.

Bank. účet:
5627 - 531/0100

Telefon: 469 687 133
E-mail: OU.Bylany@worldonline.cz
ID datové schránky: qmsa4he
WWW: http://www.bylany.cz

Město Chrudim

Informační portálek chrudimského regionu - www.Chrudim.info

Veřejná správa on-line

Veřejná správa on-line

Portál územních samospráv

Portál územních samospráv

Web kraje

Pardubický kraj

Východní Čechy

Dovolená Východní Čechy

Svazek obcí

Mikroregion Chrudimsko

Mikroregion západně od Chrudimi

Mikroregion západně od Chrudimi

Ověřená firma

Obec Bylany u Chrudimi a 2. světová válka

Autor: Mgr. David Novotný, prosinec 2009

Počátkem září roku 2009 jsme si připomněli sedmdesáté výročí vypuknutí 2. světové války, doposud nejkrvavějšího konfliktu v dějinách. Události let 1939-1945 poznamenaly životy prakticky všech obyvatel evropského a severoamerického kontinentu, dotkly se převážné části Asie. Zničující devastace byly z evropských zemí ušetřeny pouze Švédsko a Švýcarsko, jejichž neutralitu nacistické Německo respektovalo (v případě Belgie, Norska, Lucemburska, Nizozemska a Dánska k tomu nedošlo a země byly přepadeny). Je však třeba upozornit, že počátek 2. světové války, obvykle kladený do září 1939, nemusí být nutně správný. Již v roce 1932 Japonsko přepadlo Čínu, čímž se válečný požár rozhořel v Asii. Ve Španělsku zuřila ve 2. polovině 30. let občanská válka mezi levicovými republikány a fašisty Francisca Franca. V této krvavé válce podpořili vládu Lidové fronty pouze jednotliví dobrovolníci, tzv. interbrigadisté (mezi nimi i Čechoslováci), zatímco fašisty přímo podporovaly vlády Itálie a především Německa. V roce 1939 Franco zvítězil a vládl ve Španělsku až do roku 1975, přičemž stejně jako jeho portugalský protějšek diktátor Antonio Salazar (zdravící ještě po roce 1945 zdviženou pravicí) svou zemi do 2. světové války přímo nezavlekl.

Zdá se být zbytečné podobný vývoj připomínat a zpochybňovat datum 1. září 1939 jakožto počátek války, ovšem zdání může klamat. Vyostřující se mezinárodní napětí i ve vzdálené Číně totiž bylo sledováno, a to nejen odborníky na zahraniční politiku a diplomaty. O událostech informoval široce denní tisk, jehož články a úvodníky četli obyvatelé též v do té doby bezpečném Československu. Jak nás přes propast více než sedmi desetiletí informuje zápis bylanského kronikáře Františka Štekla k roku 1932: „Na Dalekém východě vzplál válečný požár. Nejdříve Japonsko vypovědělo vojnu Číně, později byl zřízen samostatný stát mandžuský“. Bez vlivu na politické dění ve světě a nástup nacistů v Německu počátkem roku 1933 nezůstala (ba tyto události podle některých názorů přímo způsobila) hluboká hospodářská krize, vypuknuvší na podzim 1929 krachem americké burzy. Od počátku následujícího roku byly dopady ekonomického zhroucení pociťovány v Československu a nakonec si vybraly velmi krutou daň. Ponechme opět prostor Františku Šteklovi: „Vyhlídky na zlepšení krise a na pokles nezaměstnanosti zatím nejsou, poněvadž v okolních státech se vede obyvatelstvu ještě hůře. Tak zastavené továrny, statisícová armáda nezaměstnaných, kraje plné bídy, děti trpící podvýživou, sebevraždy lidí bez práce, toť obraz současné doby u nás a jinde.“ Ať už k nástupu Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu přispěla rozhodující měrou hospodářská krize nebo naopak pocit zneuznání a frustrace z porážky v 1. světové válce, českoslovenští politici situaci zpočátku podceňovali. Vznik „hakenkrojzlerů“ počátkem dvacátých let sice okrajově zaznamenali, ale ovládnutí německé politiky nacisty bylo považováno za momentální vybočení, anomálii bez naděje na delší trvání. Jak tragický to byl omyl, se ukázalo poměrně záhy. Šlo totiž o existenci silné německé menšiny v Československu. Všeobecný názor hovoří o tom, že německé osídlení bylo soustředěno u hranic v tzv. Sudetech. To platí hlavně pro Čechy, kde se kulturními centry německého obyvatelstva stala města Ústí nad Labem, Teplice, Karlovy Vary, Cheb, Liberec. Na Moravě a na Slovensku bylo osídlení daleko rozptýlenější o kompaktní německé oblasti bychom nalezli jen kolem Svitav, Jihlavy, při hranicích s Rakouskem a v Jeseníkách. Krátce po vzniku Československa se německé obyvatelstvo pokusilo o odtržení od nového státu, čemuž bylo ozbrojeným a diplomatickým zákrokem zabráněno. Trvalo poměrně dlouho než se alespoň část sudetoněmecké politické reprezentace rozhodla vzít existenci nového státu na vědomí a podílet se na jeho správě (hovoříme o tzv. aktivistech, kteří zasedli dokonce ve vládě), nicméně zřejmě většina českých Němců nepovažovala Československo za „svůj“ stát a nikdy se s ním neztotožnila. Je ale pravda, že od doby vzniku nezávislého Československa bylo jako nebezpečí jeho nezávislé existence a územní celistvosti vnímáno spíše Maďarsko, které trpělo komplexem ze silného okleštění svého státu mírovou smlouvou po 1. světové válce. Maďaři tehdy ztratili oblasti dnešního Slovenska a Podkarpatské Rusi ve prospěch Československa, rozlehlé Sedmihradsko získalo Rumunské království, Burgenland na západě nová Rakouská republika. K Uherskému království z větší části už od středověku patřily také dnešní státy Slovinsko a Chorvatsko a dále severní oblasti Srbska. Tyto balkánské krajiny od počátku prosince 1918 tvořily Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (přejmenované v roce 1929 na Jugoslávii). Je pochopitelné, že se Maďaři s rozpadem „Velkého Uherska“ nesmířili a obavy z případných snah o revizi stávajících hranic nakonec vedly vlády Československa, Rumunska a Jugoslávie k uzavření tzv. Malé dohody, která měla případně expanzi Maďarska vojensky zabránit. Vznik Malé dohody sice podpořila Francie, ale fakticky zůstalo jen u toho. Malá dohoda nakonec zůstala jen na papíře a díky vnitřním problémům a zmatkům v Rumunsku a Jugoslávii spojenecké závazky nikdy nevstoupily v platnost (ostatně Německo roku 1940 jugoslávskou královskou armádu rozprášilo a Rumunsko se k Třetí říši přidalo, později ale přešlo na stranu Spojenců).

Po nástupu Adolfa Hitlera do úřadu říšského kancléře počátkem roku 1933 („Vůdcem“ se stal až později po smrti říšského prezidenta barona Paula von Hindenburga) byl maďarský problém postupně odsouván stranou rostoucími problémy s německým obyvatelstvem. V československých parlamentních volbách v roce 1935 fakticky zvítězila z Berlína podporovaná Sudetendeutsche Partei Konráda Henleina (na Slovensku fungovala obdobná strana „Karpatských Němců“ pod vedením Franze Karamsina) a zároveň bylo stále zřejmější, že se bezpečnostní systém meziválečné Evropy, v jehož rámci Československo budovalo svou nezávislosti a mezinárodněpolitické postavení, zhroutil.

Na hospodářskou krizi a na vzrůstající napětí v Evropě se československá politická reprezentace pokoušela reagovat. Zatímco nejbolavější projevy krize se dařilo určitým způsobem mírnit a zabránit naprostému zhroucení hospodářství (i když předkrizového výkonu už před rokem 1938 nebylo dosaženo), řešení složitých vnitropolitických a národnostních poměrů bylo složitější a pokusy o zajištění bezpečnosti navenek nakonec selhaly úplně. Československá vláda s eventualitou válečného konfliktu s Německem počítala. Byly schváleny příslušné právní normy (zejména roku 1936), které upravovaly zajištění vnitřní bezpečnosti státu a měly obyvatelstvo připravit na válku. Začalo se rovněž s iniciativami na posílení vojenského potenciálu Československa, například pomocí sbírek na nákup letadel a podobně. Z hlediska čistě vojenského pak vláda rozhodla po francouzském vzoru o výstavbě opevnění na hranicích s Německem. Zažitý názor hovoří o tom, že tato opevnění měla útok zastavit. Nebylo tomu tak. V případě německého vpádu měla agresora na co nejdelší dobu zdržet, zatímco se hlavní vojenské síly československého státu měly stáhnou na východ (částečně na Moravu a především na Slovensko, kde měly být vybudovány nové zbrojovky) a zde vyčkat na protiútok západních spojenců a následně samy na Němce zaútočit a vytlačit je ze země. Po připojení Rakouska k Třetí říši v roce 1938 však bylo jasné, že jsou tyto plány neudržitelné. Opevnění nebyla dobudována a na hranicích s Rakouskem nemělo útočníky vlastně co zastavit. Už od roku 1937 přitom Německo disponovalo plánem na útok proti Československu (Fall Grün). Nakonec se veškerá československá bezpečnostní opatření ukázala jako zbytečná, protože v roce 1938 došlo po Mnichovské dohodě přes mobilizaci armády k záboru pohraničních oblastí (Sudet) s částí opevnění a nakonec v březnu 1939 i k okupaci českých zemí, zřízení Protektorátu Čechy a Morava a osamostatnění luďáckého Slovenska, které se zapojilo do války po boku Německa. Nastalo jedno z nejhorších období českých dějin. Spíše než obecně známé informace se však soustřeďme na dopady „velkých dějin“ (válečné události, okupace, vládní opatření a jejich reflexe v letech 1935-1945) přímo na konkrétní obec, v našem případě Bylany u Chrudimi.

Vzrůstající nebezpečí válečného konfliktu bylo pociťováno všeobecně. Příslušné právní normy například předepisovaly obcím pořizovat seznamy brannou výchovou povinných občanů, konala se různá cvičení, dozvídáme se o pořízení samaritánského auta, na čemž se výrazným způsobem podíleli členové Sboru dobrovolných hasičů v Bylanech. Samotní členové místní hasičské jednoty předváděli svou připravenost k ochraně majetku a životů v červnu 1936 hned dvakrát. Mezi 13. až 17. červnem 1936 drželi pohotovost při cvičení civilní obrany a při jiné příležitosti se prezentovali v Chrudimi. Podobná cvičení se ovšem neomezovala jenom na hasičské jednotky, ale běžně probíhala ve školách a podobně. Nákup techniky, vybavení a ochranných pomůcek pro obyvatelstvo nesly na svých bedrech většinou obce, přičemž stát toliko občas poskytl subvenci. V souvislosti s politickým řešením tzv. československé otázky v Mnichově v září 1938, posléze Vídeňskou arbitráží (Maďarsko získalo rozsáhlá území Slovenska) a okupací zbytku českých zemích v březnu 1939 se podobné přípravy ukázaly jako předčasné. Už v důsledku neblahé dohody ze září 1938 byly nuceny opustit odstoupené oblasti tisíce českých rodin, které nalezly nové domovy ve vnitrozemí a po válce se vrátily domů. Po čase bylo zřízeno na nátlak SS vojenské cvičiště na Benešovsku (okolí Vrchotových Janovic, Kosovy Hory a dalších míst). I odtud muselo odejít obyvatelstvo, přičemž rodiny Šimonových a Jarkových se odstěhovaly do Bylan, odkud se po osvobození do svých domovů navrátily.

Proměna protektorátních poměrů nastala poměrně záhy s německým útokem na Polsko. Německo se na rozdělení Polska dohodlo se Sovětským svazem, který na decimovanou zemi zaútočil o několik dní později než Němci a zároveň obsadil i do té doby samostatné Estonsko, Litvu a Lotyšsko. Ve východních oblastech Polska se Sověti dopouštěli obrovských zvěrstev, zejména povraždili vojenskou, ekonomickou a intelektuální elitu národa během masakru u Katyně. V čele Protektorátu Čechy a Morava tehdy stál vedle státního prezidenta Emila Háchy říšský protektor Konstantin von Neurath, jmenovaný z Berlína a po čase odvolaný pro přílišnou ústupnost Čechům a nahrazený zastupujícím říšským protektorem Reinhardem Heydrichem. Okupace českých zemí Německem v Bylanech podobně jako ve většině národnostně českých oblastí vyvolala rozhořčení. Jakožto prakticky jediné tolerované politické fórum vzniklo pod záštitou státního prezidenta Emila Háchy Národní souručenství. Jeho cílem bylo sjednotit český národ v době nesmírně obtížné, a demonstrovat tak souznění všech vrstev společnosti. V době jeho vzniku bylo členství považováno téměř za vlasteneckou povinnost. Předsedou bylanské místní organizace se stal rolník Václav Krupička. Dohled okupačních orgánů na dění v zemi se nevyhnul prakticky jakékoliv stránce života. Přestaly fungovat politické strany, umrtvovány byly sokolské spolky, došlo k zavedení ostré cenzury a za jakoukoliv činnost proti okupační moci (od členství v ilegálních organizacích, přes tzv. politické trestné činy proti Třetí říši až po neplnění dodávek) byly stanoveny tvrdé tresty, mnohdy zcela likvidační. Prodlouženou rukou represivního aparátu nacistického Německa byly zejména oddíly Gestapa, jehož expozitura sídlila v nedalekých Pardubicích, a dále české četnictvo. Vypuknutím války se Čechy a Morava staly zázemím válčící Třetí říše, které za útok na Poláky vyhlásily vlády Velké Británie a Francie válku, což vedlo k opatřením proti hrozbě leteckých útoků.

Hospodářský život se podřizoval potřebám válečné mašinérie. Bezprostředně po březnu a září 1939 lze doložit značný nárůst různých byrokratických kontrol. Pravidelné výkazy o svém hospodaření dodávala nadřízeným orgánům v Chrudimi obec Bylany samotná a zároveň její vedení dohlíželo na rolníky v místě. Narůstající administrativa související se zaváděním přídělového systému si v počátečních měsících války vyžádala adekvátní protiopatření. Byl jmenován obecní tajemník, jenž měl obecní agendu spravovat. Stal se jím četnický strážmistr ve výslužbě Rudolf Stejskal. Ten mimo jiné dohlížel na nucené dodávky potravin a pícnin okupačním orgánům. Z Bylan se na daná místa odvážely seno, sláma, brambory, vejce (od jedné slepice jich mělo být odevzdáno 60 ročně, od roku 1942 65), mléko, hovězí a vepřový dobytek atd. Přídělový systém dokonce postihl samotná hospodářská zvířata. Koně starší tří let tak dostávali denně 2 kg ovsa, mladší hříbata 1 kg, chovný býk 2 kg ovsa atd. Množství takto ustanovených nařízení a příkazů způsobovalo nejen obtíže při jejich zvládání, ale už při pouhém vyhlašování. V Bylanech se sáhlo k osvědčené metodě. Obecní představení potřebovali příkazy „doručiti a oznámiti našemu občanstvu ihned, a proto naše obec zakoupila buben. Vyhlášky atd. jsou tedy vybubnovány obec. strážníkem p. Vác. Kafkou“.

Přídělový systém a důkladně provedený soupis veškerého zvířectva v obci ovšem nepředstavovaly jediný důkaz tíživé okupační a válečné reality. Označení obce a informační tabule nyní musely být dvojjazyčné, přičemž němčina měla absolutní přednost. Podobně se proměnilo poštovní razítko. Původní Bylany tudíž vystřídalo německé Billan. Německá armáda na evropských frontách prozatím ještě vítězila, takže došlo i na povinnou výzdobu při příležitosti oslav kapitulace Francie v červnu 1940, případně Hitlerových narozenin atd. Vyvěšovány byly vedle vlajky protektorátní (bílo-červeno-modrá trikolóra) i říšské vlajky s hákovým křížem. V rámci snahy o organizaci rekvizic došlo v Bylanech a ve většině dalších obcí v Čechách a na Moravě k ustavení různých komisí (pro odevzdávání vepřového dobytka, hovězího dobytka, brambor, sena a slámy) a ještě striktněji byly specifikovány požadavky na váhu odevzdávaného zvířete a nakonec se dobytek začal klasifikovat (na porážku šly většinou jalové kusy). Dohled se neustále zpřísňoval a postupně se zaváděla povinnost přesných záznamů o dojivosti, každý statek vedl vlastní zevrubnou evidenci prakticky všeho podstatného a přehledy se předávaly na vyšší místa (šlo o tzv. Statkové hospodářské archy a Pomocné knížky k statkovým archům). Vedle toho dne 31. března 1942 okupační síly zabavily na válečné účely také obecní zvon.

Od počátku roku 1942 se začaly zhoršovat protektorátní poměry už nejen v rovině hospodářské, ale především politické. To úzce souviselo s příchodem nového zastupujícího říšského protektora, nechvalně známého Reinharda Heydricha. Pojem „heydrichiáda“ je užíván pro teror vůči Čechům zpravidla až pro období po Heydrichově smrti, což není správné. Označuje též obecně dobu jeho působení v Čechách a na Moravě od počátku roku 1942. Stupňující se požadavky okupantů se ve vesnickém prostředí – a Bylany v tomto směru rozhodně nejsou výjimkou – projevovaly již zmiňovaným zvyšováním nároků na dodávky pro Němce (situaci neulehčovalo ani počasí, protože 8. července 1942 zničilo půlhodinové krupobití prakticky veškerou úrodu na katastru Bylan a okolních obcí a příroda takto nepřála lidem ve vícero oblastech) a nuceným rušením různých spolků (definitivně zakázán byl pololegální Sokol). Tzv. úpravou byly k 1. dubnu 1942 sníženy příděly téměř veškerého zboží a životních potřeb, zejména chleba (pro dospělého klesl příděl z 9000g na 8000g) a masa (pro dospělého z 1600g na 1200g). Lidé spolupracující s Němci ovšem měli určité výhody a sám Heydrich praktikoval v českých zemích poměrně promyšlenou metodu „cukru a biče“ ve snaze zemi zcela pacifikovat. Jeho vražda v květnu 1942 poměry zase vyostřila a v rámci zběsilé pomsty zahynuly tisíce lidí a vypáleny byly ves Lidice a nedaleko Chrudimi ležící osada Ležáky. Poměry na frontách se však pozvolna měnily. V roce 1943 byli Němci poraženi u Stalingradu, v severní Africe, na podzim kapitulovala Itálie.

V zázemí se bylo možno o neúspěších Třetí říše dozvědět víceméně pouze poslechem zahraničního rozhlasu (za tuto činnost samozřejmě hrozily drakonické tresty). Porážky ovšem zvyšovaly požadavky okupačních orgánů a zintenzivňovaly snahu je kamuflovat propagandou, čímž v českých zemích nechvalně proslul ministr Emanuel Moravec. Koncem února 1943 se zástupce každé z rolnických rodin v kraji musel zúčastnit výstavy (či snad lépe promyšlené propagandistické akce) „Více mléka!“ v Pardubicích. Z Bylan se na tuto akci vypravilo 35 osob, jimž byly vysvětlovány zásady správné péče o hospodářská zvířata. Cíl samozřejmě představovala snaha o zvýšení produkce, kterou by následně okupační orgány využily jednak pro potřeby německých ozbrojených sil a zároveň pro zlepšení zásobovací situace ve vlastní Třetí říši. Netřeba zdůrazňovat, že i v dalších válečných letech (1943-1945) pokračovaly nucené dodávky potravin. Z důvodu snah o zvýšení zemědělské produkce byly v Bylanech zřizovány pastviny pro dobytek a podstatně zvýšena osevní plocha, zejména řepky a máku. Vynucenou podporou vojenského snažení nacistů se stala též mobilizace pracovních sil (jakožto reakce na vyhlášení „totální války“) v Německu a Protektorátu Čechy a Morava. Pracovní povinnost (známější po názvem „totální nasazení“) se týkala veškerého obyvatelstva (u mužů od šestnáctého do šedesátého roku a u žen od sedmnáctého do pětačtyřicátého roku). Tvrzení o výtečném zacházení s pracovníky z Čech a Moravy v říšských továrnách byla toliko promyšlenou propagandou a pravdou byl spíše opak. Do ciziny tak bylo za prací odvlečeno i z Bylan několik mladých lidí, zejména do Berlína a Mnichova. Závody, jejichž výroba přímo nepodporovala válečné úsilí, byly ve své činnosti utlumovány. To se dotklo mj. bylanské cihelny, z níž byly převedeny pracovní síly do továren v Chrudimi a částečně odvezeno vybavení.

Rok 1944 se stal ze všech válečných let pro obyvatele Bylan tím nejhorším. Válka se velmi podstatně přiblížila k jejich domovům. Už i do oblasti nedaleko Chrudimi dorazily spojenecké bombardéry. Dne 24. srpna 1944 podniklo britské královské letectvo (RAF) nálet na Pardubice a jejich průmyslové podniky, zasažena byla železniční trať do Chrudimi a vybrané cíle v Chrudimi samé: „V obci naší třásly se dveře, třásla se okna, ale ku škodám na majetku nedošlo.“ O několik měsíců později (28. prosince 1944) nad obcí Bylany přímo přelétla americká letadla, která opět útočila na průmyslové objekty v Pardubicích a chrudimské vojenské letiště: „Neuplynulo již nyní téměř dne a noci, abychom neslyšeli výbuchy ze vzdálených bombardovaných míst a koncem prosince byla slyšena ve večerních a nočních hodinách střelba z fronty, která se přibližovala našim zemím.“ Ve stejný den, kdy Američané likvidovali strategicky důležitý železniční uzel a průmyslové podniky v Pardubicích (28. prosince 1944), odjížděli z Čech na opevňovací práce na Moravu muži ve věku od sedmnácti do pětačtyřiceti let. Z Bylan se vypravili dva zemědělští dělníci, přičemž o zacházení s nimi svědčí skutečnost, že jeden z nich později zemřel na podchlazení v chrudimské nemocnici. Fronta se pozvolna přibližovala a společně s nadějemi na svobodu rostly obavy ze ztrát a obětí.

Předposlední rok válečného požáru však poznamenal životy některých obyvatel Bylan a rodáků také jinak a zřejmě daleko závažněji než spojenecké útoky na Pardubice nebo Chrudim. Podle slov učitele a kronikáře Františka Štekla řada Bylanských tušila, že jsou v obci občané ilegálně podporující snahy o porážku nacistického Německa: „Tito pracovali pomocí letáků, tajných schůzí, přechováváním spojek odbojného hnutí a pod. (...) Lidé, kterým vlast a národ stál jako nejvyšší a nejposvátnější cíl a smysl života. Věděli, že musí obětovati v tento zájem vše i svoje životy. Tak i učinili.“ Právě ilegální letáková akce a konspirace byly odhaleny v květnu 1944 a došlo k zatčení studenta Františka Kabeše a Rudolfa Petráně. Pravděpodobně dalším vyšetřováním byla zjištěna jména ostatních participujících, kteří se podíleli na ukrývání funkcionáře zakázané KSČ. Šlo o holiče Aloise Peloucha s chotí Boženou, krejčího Čeňka Konvalinu s manželkou Žofií, železničního zaměstnance Josefa Astera, později rolníky Josefa Musila a Arnošta Petráně a dále Josefa Václavíka. Z Chrudimi pocházeli další členové zdejší ilegální skupiny, pánové Menzl, Kučera a Pochobradský, který si na útěku před zatčením zlomil nohu a byl převezen do pardubické nemocnice, odkud během jednoho z náletů znovu utekl a po zbytek války se ukrýval. Další ze skupiny, Jan Štrup, se před zatčením ukrýval v hájence v lesích. Ti, kteří zadržení okupačními orgány bohužel neunikli, byli převezeni většinou nejdříve do Pardubic a následně do Prahy, kde se konal soud. Na odbojové činnosti se z bylanských rodáků podíleli též Boh. Roček, jenž se jako firemní pilot u Baťových závodů ve Zlíně angažoval v protiněmeckých aktivitách tamtéž, a Vincenc Jirásek. Do svých domovů v Bylanech se Alois a Božena Pelouchovi, Čeněk Konvalina, Vincenc Jirásek, Josef Aster, Boh. Roček a Josef Václavík už nikdy nevrátili: „Dotrpěli za nás, za náš národ! Byli nejstatečnější z našich řad! Položili životy svoje za národ a vlast, kterou tolik milovali!“ Paní Božena Pelouchová byla popravena krátce po porodu svého dítěte, o jehož osudech prozatím bohužel nelze nic bližšího říci. Její starší dcera Jiřina pobývala po zatčení a popravě svých rodičů u příbuzných na Moravě. Hana a Milan Konvalinovi zůstali po zatčení rodičů v péči rodiny Novotných v Bylanech. Po prožitém utrpení v německých káznicích (Aichach, Praha-Ruzyně) a koncentračních táborech se Žofie Konvalinová, Rudolf Petráň, František Kabeš, Josef Musil a Bohuslav Kabeš vrátili domů v polovině května 1945.

Vraťme se však zpátky do obce Bylany, která po událostech z podzimu 1944 pozvolna vstupovala do posledního roku války. Pokračující vojenská ofenziva Rudé armády nutila německé obyvatelstvo ve velkém opouštět východní oblasti okupované Evropy a zároveň se stahovala i říšská branná moc (Wehrmacht). Prchající procházeli naší obcí především od února 1945. Civilisté projížděli na žebřiňácích (s plachtovou střechou) tažených koňmi. Na vozech měli naložen celý svůj majetek. Kolem 10. února se přibližně týden zdrželi v Bylanech němečtí důstojníci. Vedle projíždějících Němců tu pobývali rovněž váleční zajatci, kteří se v noci z 5. na 6. března 1945 vloupali do stodoly rodiny Dostálových u čp. 1 a byli následně převezeni do Pardubic za četnické asistence. V témže období započaly opevňovací práce u Chrudimi, kam z Bylan docházelo deset mužů. Vojáků procházelo obcí stále více a po jistý čas byla jimi zabrána i budova školy v Třibřichách. Vyučování v ní ovšem už od konce roku 1944 neprobíhalo. Děti si pouze chodily pro úkoly. Poněkud předčasně se rozšířila zpráva o konci války 5. května. V Bylanech tehdy pobývali němečtí civilisté a vojenská posádka čtyřiceti mužů pod velením nadporučíka, jehož kronikář Štekl charakterizoval jako opovrženíhodného člověka. Zabarvování německojazyčných nápisů onen nadporučík zakázal a nařídil uvést pod trestem zastřelení odpovědné osoby vše do původního stavu. Prozatím kolorit každého dne poznamenávala přítomnost prchajících Němců na silnici od Chrudimi. Kolem deštivého 7. května se začal mezi německými uprchlíky a vojáky pobývajícími v cihelně šířit rozruch. Nakonec zdejší rezidenti sami zapálili vybavení v areálu cihlářského závodu, aby nepadlo do rukou postupujícím Sovětům. Záhy poté se připojili k prchajícím na silnici k Čáslavi. Vystřídal je ovšem oddíl německé pěchoty. Po zprávách o blížící se Rudé armádě i pěšáci z Bylan spěšně odešli. Ještě 8. a 9. května bezhlavý útěk německých civilistů a vojáků pokračoval, příkopy se plnily odhozenou municí a dokonce i těly vojáků, kteří páchali sebevraždy. Až pozdě odpoledne 9. května se rozšířila zpráva o přicházející Rudé armádě. První tank se sovětskými vojáky dorazil do obce 9. května 1945 v 19 hodin 20 minut. Obyvatelé Bylan se připojili k příslušníkům Rudé armády a pomáhali odzbrojovat prchající Němce. Ukořistěné zbraně pak byly využity během strážní služby. Rudá armáda užívala areál cihelny jako stáje, zbraně byly uloženy v sále hostince U Záleských. Sovětští vojáci se ubytovali téměř všude po obci. Dne 12. května byl ustanoven Národní výbor za předsednictví Jaromíra Poláka. Vedle odevzdávání munice, koní a proviantu na určená místa v Chrudimi se podílel na ubytovávání procházejících sovětských jednotek v obci. Československé jednotky generála Svobody projížděly skrze Bylany až 9. června 1945. Na základě výzvy k osídlení oblastí opuštěných Němci odešlo do konce roku 1946 z Bylan přibližně 23 rodin, z nichž k nám některé přivedly události po záboru pohraničí po Mnichovu a poté vznik vojenské střelnice na Benešovsku (šlo o rodiny Starých, Humeníkových, Hrbolkových, Kubelkových, Novotných, Jarkových, Šimonových, Kutnohorských, Skalových, Bažantových, Kalousových a Haklových atd.).

Oběti nacistického běsnění z řad umučených a popravených obyvatel Bylan si pozůstalí rodinní příslušníci společně s dalšími občany a hosty připomněli 1. února 1946 smuteční tryznou, kterou společně uspořádal Národní výbor v Bylanech, sokolská organizace, Svaz osvobozených politických vězňů a KSČ. Program byl sestaven z proslovů zúčastněných hostů, deklamace básní, hudby a zpěvu, odevzdávání záslužných křížů a zakončen zpěvem státní hymny. Podle svědectví byl účast značná a díky darům se na výstavbu památníku obětem 2. světové války z Bylan sešla suma 5 065 Kčs. Památník se jmény obětí byl později skutečně vybudován a dodnes připomíná utrpení bylanských občanů v době nejstrašnějšího konfliktu všech dob. Železničnímu zaměstnanci Josefu Asterovi byla věnována pamětní deska také na budově chrudimského nádraží. Od roku 1946 docházelo postupně ke konsolidaci poválečného Československa a začínaly jiné, naštěstí již mírové starosti.

Použité prameny a literatura

Prameny

Státní okresní archiv v Chrudimi, Archiv obce Bylany 1895-1945 (1953)
Podací protokoly (1931-1938), inv. č. 6, č. knihy 6, karton č. 1.
Účetní materiál (1940-1945), karton č. 1, sp.

Obecní úřad Bylany

Pamětní kniha Sboru dobrovolných hasičů v Bylanech 1889-1945.
Pamětní kniha obce Bilany (1924-1953), xerokopie.

Vzpomínky

Vzpomínky pana Arnošta Kabeše z Bylan (říjen 2009).

Literatura (výběr)

Zdeněk KÁRNÍK, České země v éře První republiky (1918-1938) II. Československo a české země v krizi a v ohrožení (1930-1935), Praha 2002.
Zdeněk KÁRNÍK, České země v éře První republiky (1918-1938) III. O přežití a o život (1936-1938), Praha 2003.
Robert KVAČEK et al., Československý rok 1938, Praha 1988.
Robert KVAČEK – Dušan TOMÁŠEK, Causa Emila Hácha, Praha 1995.
Robert KVAČEK – Dušan TOMÁŠEK, Obžalována je vláda, Praha 1999.
Tomáš PASÁK, Pod ochranou říše, Praha 1998.
Tomáš PASÁK, Český fašismus 1922-1945 a kolaborace 1939-1945, Praha 1999.
Jiří PERNES, Až na dno zrady. Emanuel Moravec, Praha 1997.
(a řada dalších)

Nahoru

© 2006, Obec Bylany | Vytvořilo studio Chrudim2000.cz | HTML 4.01 Strict | Prohlášení o přístupnosti | Mapa stránek

Tato stránka je přístupná libovolným prohlížečem, nejlépe však vypadá v prohlížeči, který podporuje HTML 4.0 a CSS 2 (Internet Explorer od verze 5, Mozilla, Opera a další). Pokud čtete tuto zprávu, Váš prohlížeč zřejmě dostatečně nepodporuje CSS. Stránku sice vidíte bez pokročilejšího formátování, avšak veškerý obsah je plně přístupný i pro Vás.