Přeskočit navigaci | Přeskočit na hlavní obsah

Aktuality

Halloween v Bylanech 2014

Vydáno dne: 31.10.2014

OÚ Bylany ve spolupráci s místním SDH srdečně zve všechny děti i dospělé na akci "Halloween", která se koná v pátek 31.10.2014 od 17.00 hod. Začátek akce na hřišti u hasičské klubovny. S sebou si vezměte baterku a vhodné oblečení dle počasí.

ČEZ - Upozornění k odstranění a okleštění stromoví a jiných porostů

Vydáno dne: 10.9.2014

Upozornění k odstranění a okleštění stromoví a jiných porostů. Zásah proveďte v období vegetačního klidu do 15. listopadu tohto roku, viz, blíže příloha

Finanční úřad - rušení bývalých účtů

Vydáno dne: 18.7.2014

Nové čáslo pro Finanční úřad pro Pardubický kraj je: 77622561/0710 Předčíslí pro jednotlivé druhy daní zůstávají stejné.

Petice nejmenších občánků za čisté a kytičkové Bylany...

Vydáno dne: 4.6.2014

O tom, že nejmladší generaci Bylan není lhostejná budoucnost naší obce, svědčí "Petice nejmenších občánků za čisté a kytičkové Bylany". Petici předaly děti z MŠ v Bylanech za doprovodu paní ředitelky Novotné panu starostovi Málkovi osobně na Obecním úřadě. Co chtějí naši nejmenší zlepšit?

VS Chrudim - Informace

Vydáno dne: 20.1.2014

Informace o podmínkách pro uzavření smlouvy o dodávce vody nebo odvádění odpadních vod s odběratelem dle §36 odst. 3 zákona č.274/2001 Sb. v platném znění

FU/Daň z nemovitých věcí na rok 2014

Vydáno dne: 17.1.2014

novinky od 1.1.2014

ZOOFLOR - Rozvoz krmiv 2014

Vydáno dne: 7.1.2014

Aktualizace únor/2014, viz. příloha

Plesy a karnevaly v KD Bylany 2014

Vydáno dne: 9.12.2013

viz příloha

Úřední deska

Informace o konání ustavujícího zasedání

Vydáno dne: 27.10.2014

Informace o konání ustavujícího zasedání nově zvoleného Zastupitelstva obce Bylany.

Publicita projektu - dohoda ECR - VN - 17/2013

Vydáno dne: 30.6.2014

"Jak pomohla Evropská unie a Evropský sociální fond, v rámci Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost".

Vyhl.č. 02/2013 "ODKANALIZOVÁNÍ OBCE BYLANY"

Vydáno dne: 20.2.2013

Dokumenty, Fotografie, Informace,

Počasí

Počasí na zítřek Počasí na pozítří

OÚ Bylany

Bylany čp. 77, 538 01 Chrudim
IČO: 00269905
DIČ: CZ00269905

Úřední hodiny:
Pondělí 8 - 18 hod.
Středa 8 - 18 hod.

Bank. účet:
5627 - 531/0100

Telefon: 469 687 133
E-mail: OU.Bylany@worldonline.cz
ID datové schránky: qmsa4he
WWW: http://www.bylany.cz

Město Chrudim

Informační portálek chrudimského regionu - www.Chrudim.info

Veřejná správa on-line

Veřejná správa on-line

Portál územních samospráv

Portál územních samospráv

Web kraje

Pardubický kraj

Východní Čechy

Dovolená Východní Čechy

Svazek obcí

Mikroregion Chrudimsko

Mikroregion západně od Chrudimi

Mikroregion západně od Chrudimi

Z historie Sboru dobrovolných hasičů v Bylanech v letech 1889 až 1945

Autor: David Novotný

Několik slov o hasičském hnutí v českých zemích

Již od úsvitu lidské civilizace využívá člověk oheň. Tento živel se stal v prvopočátcích jedním z pomocníků našich dávných předchůdců nejspíše náhodou. V důsledku různých přírodních kalamit byla rozpoznána jeho síla a prospěšnost, v průběhu dalších věků se lidé naučili rozdělávat jej uměle a ve stále větší míře ho využívali ku svému prospěchu. Díky plamenům se neprostupné lesní porosty stávaly žďářením kulturní krajinou, kterou bylo možné využívat k zemědělské činnosti, oheň napomáhal v přeměně nepoddajného kovu v nářadí a nástroje. Každý živel je ale velmi těžké definitivně zkrotit. Není tudíž divu, že se s postupným dalším rozvojem oheň stával vedle pomocníka také obávaným nepřítelem v duchu známého rčení o dobrém sluhovi a zlém pánu.

Nebezpečí pramenící z častých a ničivých požárů si uvědomovali nejprve ve městech, kde v důsledku husté zástavby docházelo k ohromným škodám a ztrátám na životech. Vznikaly tak první požární řády, které obsahovaly závazné hasební postupy, popřípadě se vůbec snažily ohrožení preventivně předcházet. Jeden z nejstarších dochovaných požárních řádů v Čechách vznikl roku 1510 v nedaleké Chrudimi, tehdy královském věnném a krajském městě. K neštěstí stačilo málo, pouhá neopatrnost či nešťastná náhoda (například úder blesku v roce 1702 zapálil v Chrudimi kostel), v některých případech pak byl bohužel požár založen úmyslně (třeba v roce 1623 plenící vojáci vypálili Heřmanův Městec). Pro dopadeného žháře znalo dobové právo pouze absolutní trest. Bylo by však chybou domnívat se, že si nebezpečí řádění živlů uvědomovali pouze ve větších sídlech, protože požáry nejednou zle pošramotily také vesnice. Na pozoru před červeným kohoutem se tudíž neměli pouze poddaní, ale zároveň jejich vrchnosti a ohromné materiální škody z opakujících se katastrof nenechávaly klidnými ani nejvyšší úředníky ve Vídni a v Praze. Obecně se během hašení uplatňovala zásada, že hořící dům už nemá cenu vůbec hasit a je lepší soustředit se na záchranu okolních staveb, z nichž bylo ve spěchu a zmatku odstraňováno vše snadno vznětlivé a hořlavé. O průlom v těchto zavedených postupech se v 18. století pokoušela reformní nařízení Marie Terezie a Josefa II.

V roce 1751 došlo k vydání Řádu k hašení ohňů (známějšího pod neoficiálním jménem Ohňový patent), který měl ujednotit pravidla pro zdolávání plamenů a pokud možno vzniku kalamity vůbec předejít. Tato právní norma byla v roce 1785 rozvedena v Řádu proti ohni pro města a městyse, který byl postupně zaváděn v celé monarchii. Pro menší obce zůstával důležitějším předpisem právě Ohňový patent z roku 1751. Nařizoval totiž, aby v rámci požární prevence vznikaly na vesnicích poplachové zvonice. Zda v Bylanech nařízená zvonička stála už skutečně krátce po polovině 18. století, zatím bohužel nelze s určitostí říci. Prokazatelně existovala v roce 1781, kdy v ní byl umístěn patnáctikilový zvon. K jeho zrekvírování pro vojenské účely došlo až 1. května 1918. Svému účelu tudíž sloužil celých 137 let. Nicméně k jeho nahrazení zvonem železným (ulitým v železárnách v Ransku na Havlíčkobrodsku) došlo už v srpnu 1918. Výstavba zvonice ovšem k ochraně před ohněm nestačila. Zvon sice mohl včas varovat před nebezpečím, ale sám plameny neuhasil. Jednotlivé domy měly být proto vybaveny potřebným náčiním k hašení. O tom, že tehdejší vrchnosti a úřady nebraly toto nařízení na lehkou váhu, svědčí události z roku 1802 na blízkém Pardubicku. Příslušná komise zde šetřila vybavení domů protipožárním náčiním, informovala se, zda je ve vsi k dispozici dostatek vody na hašení (tzn. rybník či nádrž) a zda jsou komíny zděné a odolávají ohni. Na všechny otázky dostala uspokojivé odpovědi. Časem se ukázalo, že podniknutá opatření pro boj s ohněm ještě nedostačují. Stále naléhavěji byla pociťována potřeba řádně vyškolených a vycvičených odborníků, kteří se mohli požáru postavit.

Vzniku prvních hasičských sborů bohužel příliš nepřála doba. Až po celkovém uvolnění politických poměrů v Rakouském císařství počátkem šedesátých let 19. století a schválení patřičných právních norem mohlo dojít k masovějšímu rozvoji hasičského hnutí. Hasičské sbory totiž v čistě právní rovině představovaly pouhé spolky, které mohly vznikat až na základě platných zákonů po schválení říšské ústavy v únoru 1861. Ta garantovala možnost nepolitického sdružování občanů. První český dobrovolný hasičský sbor vznikl roku 1864 ve Velvarech. Nutně tomu tak však být nemuselo. Již o rok dříve – v roce 1863 – se pokusili o založení hasičského sboru v Chrudimi, ale bohužel bez úspěchu. Ostatně JUDr. Jan Figar, jeden z nejvýznamnějších propagátorů hasičské myšlenky, pracoval jako advokát právě v Chrudimi. Spolupůsobil i při vzniku Ústřední zemské hasičské jednoty Království českého, která zastřešovala všechny sbory v Čechách (v roce 1884 se rozdělila na českou a německou sekci), a především tzv. chrudimské župy, kam po svém vzniku náležel i Sbor dobrovolných hasičů v Bylanech. Význam hasičů pro ochranu obyvatelstva si záhy uvědomily i centrální orgány a vydaly předpisy o hasičské policii pro Čechy (1876). Po materiální stránce sbory nebyly příliš dobře zajištěny a podporovány ze strany státu. Až do roku 1942 fungovaly jen na bázi spolků a jejich členové si na svou činnost museli sami vydělat. Proto se hasiči stávali velmi často pořadateli různých plesů, dýchánků a dalších kulturních a společenských akcí, jelikož výtěžky z nich jim umožňovaly financovat další fungování. Pomocnou ruku ovšem podávaly obce, podporující činnost prospěšných organizací na svém území. V roce 1882 naštěstí došlo k částečné úlevě. Říšský zákon nařizoval pojišťovnám na území Předlitavska (tj. západní části habsburské říše, kam patřily i Čechy a Morava) odevzdávat do příslušných zemských pokladen 2% prostředků z nově uzavřených pojistek. Z takto odevzdané sumy získávaly jednotlivé sbory podporu na nákup techniky a vybavení. Ačkoliv obce zpravidla vítaly vznik sboru, zůstával právní vztah mezi zastupitelstvem a hasiči nevyjasněný. V případě menších obcí, tedy i Bylan, neznalost vzájemných vztahů ale nepředstavuje příliš závažný problém. Iniciátorem založení hasičské organizace totiž často bývali starostové a zastupitelé a i nadále působili v obou tělesech prakticky titíž lidé. Důvod pro případný konflikt tím odpadal.

Přímo do vlastní činnosti jednotlivých venkovských sborů ústřední a župní orgány dobrovolného hasičstva zřejmě nikdy příliš nezasahovaly a omezovaly se spíše na odborný a metodický dohled. Pro jejich potřeby byla již od sedmdesátých let 19. století vydávána odborná literatura, která měla dobrovolným hasičům napomáhat nejen při případném zásahu, ale též po právní a organizační stránce.

Založení hasičského sboru v Bylanech

Založení sboru v Bylanech zapadá do širšího rámce mohutného rozvoje hasičské spolkové činnosti od sedmdesátých a osmdesátých let 19. století. Velmi záhy se rozmach hnutí projevil i na Chrudimsku, kde v krátkém odstupu vznikly sbory v Chrudimi (1872), Chrasti (1874), Heřmanově Městci a Hlinsku (1875). Ačkoliv se do vnitřního fungování sborů na venkově župní orgány nevměšovaly, pokud k tomu neměly skutečně vážný důvod, bylo členství v župě pro jednotlivé sbory důležité. Měly totiž větší naději na zisk příspěvků na pořízení vybavení (stříkačky, hadic aj.). V mnoha případech bylo přijetí do župního svazu fakticky datem vlastního založení spolku, do té doby fungujícího pouze na neformální bázi. Z hlediska zemských úřadů však bylo rozhodující – jak bylo obvyklé u každého spolku v té době – schválení stanov a registrace na místodržitelství. Z těchto důvodů se tedy můžeme setkat hned se třemi různými roky zřízení hasičské organizace, přičemž všechna data jsou správná. Nejinak je tomu i případě Bylan u Chrudimi.

Důvody k založení hasičského sboru byly mnohé. Primárně to samozřejmě byla ochrana osob a majetku před požárem a případnou další kalamitou (povodně, vichřice). Na druhou stranu nelze podceňovat ani aspekty společenské, poněvadž hasiči byli v průběhu 19. století a první poloviny 20. století kulturně nesmírně agilní. Konečně zde sehrála svou roli patrně i prestiž, protože stejné organizace již fungovaly z okolních měst a vesnic v Rozhovicích, Morašicích, Vápenném Podole, Nasavrkách, Stolanech, Dubanech, Heřmanově Městci, Chrudimi, Lánech, Slatiňanech, Topoli a Sobětuchách. Zástupci jednotek ze všech těchto míst se účastnili prvního slavnostního veřejného cvičení bylanských hasičů v roce 1890.

O založení sboru se v Bylanech začalo podle určitých náznaků jednat ve druhé polovině osmdesátých let 19. století. V roce 1887 byl sbor neformálně zřízen (nejspíše se konala zákonem vyžadovaná valná hromada) a pravděpodobně poté zažádal o přijetí do Chrudimské župy. Ostatně právě díky této žádosti máme přesnější představu o tom, kdy se ustavil (zmíněn je i počet domů v obci, tehdy jich zde stálo 49). Chrudimská župa přijala bylanské kolegy do svých řad v roce 1889, a proto naši předkové považovali za datum založení místního SDH právě tento rok. Právně začala jednota z hlediska politických úřadů v zemi existovat od roku 1891, kdy její stanovy schválilo místodržitelství v Praze a v důsledku toho došlo k vlastnímu zaregistrování spolku. Starostovi Bylan bylo oznámeno, že „místodržitelství vynesením zde dne 5. května 1891 č. 49 798 nezapovědělo, aby se utvořil spolek pod jménem Sbor dobrovolných hasičů v Bilanech se sídlem v Bilanech“. Komplikovaným úřednickým jazykem se – ještě za použití staré varianty názvu obce užívané politickými úřady do roku 1924 – oznamuje, že z Prahy proti vzniku hasičského spolku nic nenamítají. Úředně tedy vznikla další korporace, přičemž vedení obce byly z chrudimského okresního hejtmanství (tj. tehdejšího okresního úřadu) zaslány příslušné formuláře k sestavování výkazů o činnosti hasičů. Sama obec podpořila jejich vznik 15. března 1891 na zasedání zastupitelstva. Činných členů měla bylanská hasičská jednota celkem čtrnáct a přispívajících deset. Prvním velitelem se stal František Žák (v letech 1889-1892). Ze skladby zakladatelů je patrné, že převažovali majitelé polností, které případný požár ohrožoval na živobytí nejvíce (zničením zemědělského nářadí, uskladněné úrody, chovaných zvířat) a hrozba zahoření u nich byla značná v důsledku užívané techniky. Na vznik jednoty ovšem mohly mít nepřímý vliv i pojišťovny, u nichž byla hospodářství ve stále větší míře zabezpečována pro případ poškození či zničení. Tyto ústavy rozvoj dobrovolného hasičství z pochopitelných důvodů vítaly.

Nový hasičský sbor, přijatý čerstvě do řad chrudimské župy, oslavil svůj vznik v červenci 1890 velkým veřejným cvičením za přítomnosti hostů z okolních jednot a dokonce i župního starosty JUDr. Jana Figara (1843-1905), jednoho z nejvýznamnějších představitelů hasičského hnutí v Čechách. Slavnostní cvičení začínalo již v pět hodin ráno budíčkem následovaným přivítáním hostů, mší svatou a obědem. Nácvik zásahu se uskutečnil od půl třetí odpoledne. V podvečer následoval koncert a poté taneční zábava. Nutno podotknout, že k tanci i poslechu nehrál hned tak někdo. Do Bylan tehdy zavítal celý orchestr z Heřmanova Městce, který byl dirigován Quidem Havlasou, slavným hudebníkem, významným činitelem pěveckého spolku Vlastislav a bývalým kapelníkem samotného srbského knížete Milana. Ačkoliv hasiči ve stejnokrojích měli mít na večerní kulturní akci vstup zdarma, samotní členové bylanského sboru tohoto privilegia nemohli využít. S existencí hasičských sborů je dnes neodmyslitelně spjato nošení uniforem jakožto vyjádření příslušnosti k nim. Možnost nosit veřejně stejnokroj však nebyla v závěru 19. století žádnou samozřejmostí. I na to bylo třeba mít řádné povolení od úřadů. O možnost nosit uniformu s úspěchem požádal 3. července 1895 tehdejší velitel František Kabeš. Právě on se stal snad nejvýznamnějším členem bylanského sboru vůbec. Na místo velitele nastoupil po Františku Žákovi a funkci zastával v letech 1892-1906. Na počest jeho mimořádných zásluh o vznik a existenci jednoty v obci byl jmenován v roce 1896 prvním čestným členem Sboru dobrovolných hasičů v Bylanech. Mimořádnou Kabešovu vážnost potvrzuje i skutečnost, že jej na poslední cestě 12. prosince 1926 doprovodili všichni zdejší hasiči.

Již v roce 1889 disponovali naši předkové v Bylanech i hasičskou stříkačkou. Může se sice zdát, že se jedná o věc obvyklou a nevýznamnou, ale tak jednoduché to před začátkem 20. století nebylo. Vybavení bylo nesmírně drahé, a tak se subvencí 200 zlatých na koupi stříkačky podílely i zemské úřady. Přesto však Bylanští museli sáhnout hluboko do pokladny, protože je stroj (vyrobený firmou Čermák v Teplicích) vyšel na 695 zlatých. To byla značná částka. Na příspěvek mohli hasiči dosáhnout jedině tím, že byli řádně organizováni v župě. Právě proto zřejmě o členství v ní jednotlivé venkovské sbory tolik stály.

Dny všední i sváteční za monarchie a republiky

Sbor dobrovolných hasičů v Bylanech se stal velmi rychle uznávaným členem chrudimské hasičské župy. Vyjížděl k požárům v obci i mimo ní, zachraňoval životy a majetky. Bohužel až na jedinou výjimku z roku 1910, kdy bylo evidováno celkem 22 hasičů, nemáme přesné informace o počtu členů. Podobně jako ve většině jiných míst, se dělili na činné, přispívající a čestné. Přispívajícím členem se velmi často stával bývalý aktivní hasič, jemuž věk či zdravotní stav neumožňovaly vyjíždět k zásahům.

Do slibně se rozvíjející činnosti zasáhla zásadním způsobem 1. světová válka, jak po letech vzpomínal jednatel Emil Flídr: „Od roku 1913 až do roku 1919 volby konány nebyly, neb jedenáct členů zavoláno bylo k požáru, o jakém nebylo pamětníka. Požár tento trval plná 4 léta a byl zdolán vítězstvím čsl. legionářů na Rusi, v Itálii a ve Francii.“ Za narukované museli nastoupit do služby vysloužilí starší hasiči Alois Stejskal, Gustav Štekl a Jan Beran. Po skončení války a vzniku samostatného československého státu došlo k organizačním změnám ve struktuře hasičského hnutí. Především vznikl zastřešující Svaz dobrovolného hasičstva československého, jenž převzal zemskou územní strukturu a i nadále dohlížel na činnost jednotlivých sborů a podporoval snahy o řádné technické a metodické zajištění jejich činnosti.

Primárním úkolem bylanského sboru byla samozřejmě ochrana před požáry a jejich hašení. Zásahy se však neomezovaly pouze na Bylany. Daleko častěji vyjížděli členové jednoty hasit do okolních obcí. Akce zpravidla začala ihned poté, co se místní hasiči dozvěděli o vypuknutí požáru někde v okolí. Majitelé koní, kteří ani nemuseli být členy sboru, dávali tažná zvířata k dispozici hasičům, aby dopravila stříkačku na místo zásahu. Bylo to tehdy zcela běžné. Nečinili tak ovšem nezištně. Podle vzdálenosti jim byla vyplácena odměna, která zpravidla oscilovala mezi částkami 4 až 6,5 zlatých. Pomoci členů Sboru dobrovolných hasičů Bylany bylo zapotřebí nejčastěji v Třibřichách, dále v Sobětuchách, Stojicích, Jezbořicích, Stolanech, Janovicích, Lánech, Markovicích (jež tehdy z poloviny patřily k Bylanům), Rozhovicích a v dalších – někdy poměrně vzdálených – vsích. Stručné zápisy v dochované hasičské kronice, sestavené Emilem Flídrem za základě záznamů velitele Františka Kabeše, bohužel neumožňují plasticky vykreslit celý zásah. Občas se stalo, že hasiči sice vyrazili za požárem, ale po čase svou cestu ještě před vlastním místem neštěstí z různých důvodů ukončili. Ačkoliv tedy k vlastnímu zásahu nemuselo dojít, byli hasiči z Bylan k dispozici a ochotni pomoci. To jistě svědčí o mnohém...

Přímo v Bylanech došlo též k několika zásahům, přičemž zde občas červený kohout řádil silněji. Například na likvidaci požáru stodoly mlýna v Bylanech se 16. dubna 1910 podílely sbory i z Rabštejnské Lhoty, Stolan a Třibřich. Dne 30. dubna 1929 došlo k další větší kalamitě, k níž také dorazily jednotky z okolních vesnic. Po zásahu blesku vzplála stodola Jana Krupičky a díky prudkému větru se požár šířil dál a ohrožoval stavení v okolí. Tyto budovy se sice podařilo zachránit, ale stodola a části obytných stavení rodiny Krupičkových lehly popelem. Obecní strážník Ladislav Chmelík pak pohořelým doručil finanční pomoc od agrární strany a jejího dorostu ve výši 2013 K. To dokazuje rozsah poškození, protože se ve sledovaném období nic podobného v pramenech neobjevuje. V říjnu 1930 došlo k požáru u Matysů, který byl díky včasnému zásahu lokalizován pouze na hospodářská stavení. I tak však došlo k velké hmotné škodě. Ku pomoci bylanským hasičům přijely sbory z Třibřich, Chrudimi a Topole. Tento zásah měl i jeden poněkud rozpačitý dozvuk. Bylanská stříkačka byla stále ruční a sbor měl velký problém sehnat osoby ochotné čerpat vodu pro potřeby zásahu. Již delší dobu probíhala diskuse o nutnosti zakoupit stříkačku motorovou. Případ se zásahem u Matysů dodal další argument pro pořízení nové techniky. To během svého zasedání uznalo i zastupitelstvo obce s tím, že „dle nabytých zkušeností není možno sehnati potřebný počet lidí k pumpování. Proto v zásadě usneseno koupiti motorovou stříkačku za pomoci zdejší kampeličky“ a navíc „lze počítat s pomocí sousedních sborů v případě, že by motor nefungoval“. Na koupi se nakonec skutečně vedle hasičů podílela obec a půjčku poskytla i místní kampelička. Stroj byl vyroben firmou Stratilek ve Vysokém Mýtě a stál i s příslušenstvím (hadice, proudnice, sací koš atd.) celkem 50 000 K. První „ostrý křest“ prodělala stříkačka 22. května 1932 na stodole samotného velitele sboru Antonína Žáka. Nový pomocník se více než osvědčil a požár se podařilo omezit jenom na hospodářské stavení. V listopadu téhož roku bylanští hasiči zasahovali při požáru statku Františka Tamchyny ve Dřenicích. Tehdejší dřenický starosta Slejška dokonce za vzorný zásah poděkoval veliteli Žákovi v novinách. Veřejné poděkování si sbor vysloužil například i od rodiny Zavřelovy z obce Vrcha, které se snažil pomoci při požáru statku 10. února 1936. Podle záznamů zasahovali či alespoň vyjížděli hasiči jen v letech 1890-1926 celkem ve 44 případech v Bylanech a jiných obcích. Aktivní byli i v následujících obdobích.

S vlastní činností hasičských sborů úzce souvisejí i různá cvičení a veřejné prezentace, přičemž jejich pořádání bývalo čas od času svěřováno i bylanské jednotě. Prvním veřejným vystoupením bylo slavností cvičení 27. července 1890, které s určitým odstupem a za účasti četných hostů a hasičů z okolních vsí a měst přivítalo nově ustavenou jednotu v řadách chrudimské župy. Druhé veřejné cvičení bylo pořádáno v Bylanech 14. června 1914, krátce před vypuknutím 1. světové války. Tehdy se sjely sbory z Třibřich, Blata, Dřenic, Lánů a Chrudimi. I tentokrát akci doprovázel koncert a večer taneční zábava. Třetí veřejné cvičení mělo o mnoho slavnostnější ráz, protože se konalo pod záštitou Obecního úřadu v Bylanech při příležitosti oslav 40. výročí založení sboru. Za účasti zástupce župy Teplého a četného obecenstva své umění předváděly při simulovaném poplachu sbory z Bylan, Chrudimi, Heřmanova Městce, Třibřich, Lánů, Rozhovic, Duban, Medlešic a Stolan. Výtěžek z podvečerních kulturních akcí byl určen ve prospěch hasičské pokladny. Podobná cvičení (či sjezdy), která měla krom jiného dokázat připravenost sboru k zásahům a byla též určitou prestižní záležitostí, pořádali běžně i hasiči v okolí. Bylanští na ně byli velmi často zváni již krátce po vzniku sboru. Zmiňme kupříkladu účast na cvičeních či župních sjezdech v městech a vsích Kočí, Čankovice, Lány, Dřenice, Rozhovice, Heřmanův Městec, Tuněchody, Medlešice, Sobětuchy, Dubany, Stolany, Chotěnice a konečně i Chrudim a Prachovice.

Vedle primárního úkolu sboru – tedy zásahu v případě požáru či účasti na jeho simulaci během cvičení – se bylanští hasiči pravidelně zúčastňovali různých slavnostních a smutečních akcí. Velmi často doprovázeli zesnulé bratry (jak se mezi sebou členové sboru oslovovali) na poslední cestě. Již výše byla zmíněna účast na pohřbu Františka Kabeše. Další smutnou povinností byla účast na rozloučení s dlouholetým starostou sboru a zároveň obce Rudolfem Petráněm 27. května 1932. Za hojné účasti obyvatel obce, představitelů chrudimské hasičské župy a zástupců jednot z Rozhovic, Dřenic, Duban, Klešic, Třibřich, Lánů, Morašic a Blata zazněly smuteční projevy, které zdůraznily obětavost, skromnost, pevnost charakteru a rozšafnost zesnulého: „To velké účastenství na poslední cestě, vážený bratře, Ti dokazuje, že nežil jsi nadarmo a že památka Tvého žití bude dále v myslích a srdcích všech, kterým životem a prací jsi prospíval.“ V červenci téhož roku se hasiči účastnili i pohřbu Otakara Poláka, 20. října 1936 rozloučení s Josefem Komínkem a 5. ledna 1937 doprovodili zástupci sboru na poslední cestě Ludvíka Mecla, jednoho ze svých zakladatelů. Ve výčtu bývalých členů i nečlenů, obyvatel obce i přespolních, jimž přišli členové Sboru dobrovolných hasičů Bylany vzdát poslední sbohem, bychom mohli ještě dlouho pokračovat. Určitou výjimku z řady předešlých představuje účast na rozloučení s knížetem Ferdinandem Bonaventurou Kinským z Vchynic a Tetova v Heřmanově Městci v lednu 1904 (v hasičské kronice je zesnulému mylně přisouzen titul hraběte). Možná šlo o vyjádření díků za materiální pomoc od Kinských, protože knížecí rodina, držící v katastru Bylan rozsáhlé pozemky, na činnost podobných spolků a sdružení běžně přispívala. Konečně 18. března 1930 „stál sbor počtem 11 krojovaných členů čestnou stráž na křižovatce u Záleských při převozu popela mistra Aloise Jiráska z Prahy do Hronova.“ Bylo to vlastně už podruhé, co se naši hasiči setkali s velikánem české literatury, protože v roce 1920 jej společně s T. G. Masarykem uvítali v Bylanech při cestě prvního československého prezidenta do Chrudimi. Nyní se s ním loučili naposledy.

Vedle smutečních slavností byli však hasiči pořadateli, spolupořadateli či aktivními účastníky i veřejných akcí kulturního rázu. Ty mohly i nemusely souviset přímo s hasičstvem a požární ochranou obecně. Občas sice mohlo být kulturní vystoupení samo o sobě spojeno například s veřejně provozovaným cvičením, jak tomu bylo ve výše popsaných případech, ale to nebylo pravidlem. Velmi často vysílali hasiči deputace s blahopřáním k životnímu jubileu či jmeninám jednotlivým představitelům spolku (opakovaně například Aloisi Stejskalovi či Františku Kabešovi) a pořádali někdy i různá „dostaveníčka“ (dokonce s hudbou a lampiony) na počest oslavenců. S účastí na gratulacích k významným okamžikům v životech jednotlivých členů či sympatizantů souvisí i poněkud kuriózní událost z roku 1897. Hned po dva dny (30. června a 1. července) „zúčastnil se sbor na vyzvání bratrského sboru heřmanoměsteckého sňatku vysoce urozeného pána, p. Otakara hraběte Černína s urozenou komtesou Marií hraběnkou Kinskou.“ Dodejme, že ženich patřil mezi přátele následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este a později se „proslavil“ během 1. světové války jako jeden z posledních rakousko-uherských ministrů zahraničí a svou nekompetentností přispěl k zániku monarchie. Heřmanoměstečtí hasiči se snad chtěli před knížecí rodinou a vlivnými svatebními hosty dostatečně „předvést“ a účast sborů z okolí jim k tomu měla pomoci. Ostatně přímluva někoho z přítomných mohla přispět k obdržení vládní subvence buď přímo pro domácí sbor nebo pro někoho z dalších účastníků podívané. Podobných čistě společenských vystoupení, nemajících s hasiči zase tak mnoho společného, nebylo v době monarchie (do roku 1918) tolik. Daleko častěji k nim ale docházelo po vzniku Československa, i když tyto akce se už netýkaly Kinských.

Dne 15. června 1920 například hasiči společně s obyvatelstvem vítali v Bylanech prezidenta Tomáše G. Masaryka během jeho cesty do Chrudimi. O pět let později se zúčastnili odhalení Pomníku padlým ze světové války v Lánech, v roce 1928 asistovali při podobné akci v Rozhovicích a roku 1936 v Třibřichách. V roce 1928 se bylanští hasiči podíleli na slavnostním kladení základního kamene Sokolovny v Heřmanově Městci. Vzhledem k tomu, že se Heřmanoměsteckým po celá léta nedařilo stavbu vůbec zahájit, byla to událost opravdu pamětihodná. Na podzim roku 1932 byla uspořádána slavnostní vatra na počest připomínky nedožitých stých narozenin zakladatele Sokola Miroslava Tyrše a hasiči stáli čestnou stráž u desky se jmény padlých obyvatel Bylan z doby 1. světové války. Podobné vzpomínkové akce se konaly opakovaně a roku 1937 je doplnila též připomínka 20. výročí bitvy u Zborova, kde českoslovenští legionáři porazili rakousko-uherské jednotky. Lze doložit i účast na oslavách vzniku samostatného státu, dnu brannosti v Chrudimi (30. září 1934). Posledně zmiňovaná událost je významná i z jiných důvodů. Krátká zmínka totiž uvádí, že se Bylanští účastnili v počtu 13 mužů a jednoho samaritána. Samaritánské jednotky vznikaly při hasičských družstvech po 1. světové válce, měly na starost ošetřování raněných (nejen během požárů) a později splynuly s Československým Červeným křížem. Během druhé poloviny třicátých let 20. století se uvažovalo dokonce o nákupu sanitního auta pro tuto součást bylanského hasičského sboru.

Je nutné zmínit i oslavy narozenin prezidenta Masaryka v letech 1935 a 1936 (hlavě státu tehdy bylo 85, respektive 86 let), pořádané ve spolupráci se Sokolem. Průvod obyvatel obce v březnu 1935 čítal na 300 osob a zakončen byl zapálením vatry a státní hymnou. Následujícího roku se události opakovaly s tím rozdílem, že se k pořadatelům připojili i hasiči z Třibřich a příliš nepřálo počasí. Přesto byla i tentokrát zapálena vatra. O rok později na podzim, po Masarykově smrti, došlo i na pořádání vzpomínkové tryzny a zapálení řeckého ohně. Tyto oficiality se konaly většinou z popudu státních orgánů na území celé republiky a byly o nich na okresních hejtmanstvích sestavovány zprávy.

Závěr třicátých let 20. století byl už bohužel poznamenán sílícím ohrožením Československa ze strany nacistického Německa. Stát se na případnou válku snažil připravit nejen výstavbou několika linií nikdy nedokončených opevnění, nýbrž též brannou přípravou obyvatelstva (na základě příslušných zákonných norem), v níž hasičské sbory hrály nezastupitelnou roli.

Bylanský hasičský sbor v krizových letech před 2. světovou válkou a během ní

Stát si význam hasičů pro ochranu civilního obyvatelstva při případném válečném konfliktu velmi rychle uvědomil a snažil se podniknout patřičné kroky ke zkvalitnění jejich výbavy a připravenosti. V některých případech snahy bohužel zůstaly spíše na půli cesty a většina nákladů (nákup techniky, výstroje a výzbroje) zůstala na bedrech obcí a samotných sborů. Ze strany župních orgánů docházelo k pořádání pravidelných kontrol místních jednotek. Posuzována byla ve větší míře než dříve jejich připravenost k zásahu na ochranu životů a majetku především v rámci civilní protiletecké obrany (CPO). V Bylanech lze takovou kontrolu doložit k 7. červnu 1936, kdy hasiči předváděli své umění před župním náčelníkem Ferdinandem Pavlíčkem a okrskovým náčelníkem Františkem Hrstkou. O pár dní později – mezi 13. až 17. červnem 1936 – se ve východních Čechách konalo velké cvičení „ku vyzkoušení protiletecké obrany civilní“. Během něj měli hasičské sbory dlouhodobou pohotovost. Napětí a obavy před útokem mocného souseda vyvrcholily v roce 1938. Tento rok došlo doslova ke sledu katastrof. Dejme ale raději slovo dlouhodobému jednateli Sdružení dobrovolných hasičů v Bylanech Emilu Flídrovi: „Rok na činnost hasičskou bohužel slabý, snad nejslabší za posledních 20 let, ale tak dramatický a tak na nervy nejzhoubněji působící, ač nyní, kdy toto píši, přece vše přebolelo. Nemohu psát do této pamětní knihy pohromy, které se tento rok na nás nalily, velké zátopy na Labi i potocích, infekční dobytčí nemoc, která jen 1 číslo v Bylanech vynechala (u p. Černíka), povolávání záložníků od časného jara až do konečné mobilisace v září.“ Nejspíše v souvislosti s očekávanou válkou obdržela bylanská hasičská jednotka počátkem března 1938 podporu ve výši 3000 K na nákup vybavení.

V březnu 1939 byla země okupována Německem a na území českých zemí zřízen Protektorát Čechy a Morava. Ačkoliv některé spolky byly velmi rychle okupační mocí zakázány (například Sokol), hasičské sbory mohly fungovat i nadále. Šlo pouze o to, aby bylo politickým orgánům v průběhu prvního pololetí roku 1939 oznámeno, že chtějí fungovat i nadále. Bylanští tak učinili a mohli působit pod zostřeným dohledem Ministerstva vnitra Protektorátu Čechy a Morava dál. Tento dohled potvrzují i podpisy zástupců župy v hasičské kronice. I ta totiž byla kontrolována. Roztrpčení a smutek ze zániku samostatného státu v případě bylanského SDH ještě znásobil odchod zakládajícího člena a velitele Aloise Stejskala. Krátce po něm zemřel i Emanuel Radouš, jenž ve své závěti odkázal Sboru dobrovolných hasičů Bylany 500 K. V roce 1943 zemřel též dlouholetý velitel Antonín Žák, jemuž sbor uspořádal slavnostní rozloučení a průvod.

Počátkem září 1939 vypukla 2. světová válka. S místními hasičskými organizacemi víceméně počítala protektorátní vláda i okupační moc pro případ náletů a požárů (z této doby zmiňme kupříkladu zásah dne 27. dubna 1942 v Rozhovicích u statkářky Udržalové, která později písemně poděkovala). I tentokrát se kontrolovalo vybavení a připravenost, k čemuž v případě Bylan došlo 23. června 1940 a znovu 25. října 1942. Druhá kontrola byla podmíněna velmi pravděpodobně zásadní změnou v organizaci českého hasičstva. Vládním nařízením č. 30 z roku 1942 totiž přešla veškerá hasičská technika, dosud vlastněná přímo jednotlivými sbory, do majetku obcí. Nebylo to však zadarmo. Obce musely za stříkačky a další vybavení sice platit, ale nikoliv přímo sborům, nýbrž na zvláštní účet Ministerstva vnitra Protektorátu Čechy a Morava. Tyto peníze se ke sborům nikdy nedostaly. Hasiči tedy své vybavení v podstatě darovali obcím a obce platily ministerstvu za něco, co nechtěly. Peníze inkasovala protektorátní vláda, které z vybavení sborů zase nic nepatřilo.

Autor záznamů v hasičské kronice, jímž byl i nadále Emil Flídr, si patrně uvědomoval, že zápisy podléhají kontrole a neměl s ohledem na dobu přílišnou chuť se o událostech rozepisovat. Kromě zmínek o několika požárech, které pomáhali bylanští dobrovolníci hasit, se o vlastní činnosti sboru nezmiňuje. Analogicky s jinými jednotami v Čechách a na Moravě můžeme očekávat, že došlo pod tlakem protektorátních orgánů a vlivem neutěšené situace v zemi k velkému útlumu společenské činnosti. V Bylanech by tomu napovídal doslova demonstrativní pohřeb Antonína Žáka. Hasiči se nemohli scházet při jiných příležitostech, a tak k tomu využili smutné události, tj. rozloučení s dlouholetým a zasloužilým „bratrem“. Díky zákazům sdružování a pořádání kulturních akcí dolehly na sbory i starosti materiální, protože nebylo možné získat dostatečné množství financí na činnost. Po ukončení války byla situace v československém hasičstvu neutěšená. Došlo k velkým materiálním ztrátám v důsledku bojů či odvlečení techniky okupanty. V Bylanech sice něco podobného nelze doložit, ale došlo zde bohužel k větším tragédiím – během okupace někteří z obyvatel obce zahynuli či byli zatčeni (Čeněk a Žofie Konvalinovi, rodina Pelouchova, František Kabeš, Rudolf Petráň, Josef Aster, Josef Musil, Arnošt Petráň, Vincenc Jirásek, Bohumil Roček, Josef Václavík, Emanuel Grof). S ohledem na absenci jmenných seznamů členstva SDH nelze přesněji určit dopad tohoto řádění okupační moci na sbor. Přes utrpěné rány obnovili po osvobození Československa svou činnost na všech úrovních nejrychleji právě dobrovolní hasiči, a to už v říjnu 1945. Podíleli se pak na likvidaci válečných škod a zneškodňování nevybuchlé munice.

Vnitřní správa sboru

Zákonné normy platné v době existence Rakousko-Uherska vyžadovaly pro vznik spolku několik náležitostí. Především se muselo jednat o organizaci nepolitickou, která žádným způsobem nezasahovala do záležitostí vyhrazených veřejné správě a která fungovala podle úředně schválených stanov. Hasičské jednoty byly z hlediska správního práva právě spolky, a byly tak postaveny na roveň například pěveckým či sportovním sdružením, akciovým společnostem nebo zárodečným politickým stranám. Říšské právo mezi nimi nerozlišovalo. Spolek vznikal nejčastěji tím, že se několik osob se stejnými zájmy a cíly předběžně dohodlo na jeho vzniku a iniciovalo svolání ustavující valné hromady. Ta se v případě bylanských hasičů uskutečnila s největší pravděpodobností v roce 1887, jak nás informuje autoritativní práce věnovaná dějinám regionu. V roce 1889 tato organizace vstoupila do chrudimské hasičské župy, a tak se v očích ostatních jednot (i v očích svých vlastních členů) stala plnoprávným sborem. Z právního hlediska začal nový spolek fungovat až po schválení (tj. nezamítnutí) předložených stanov pražským místodržitelstvím, podřízeným Ministerstvu vnitra ve Vídni, v průběhu roku 1891. Bohužel jsou tyto stanovy dnes nedostupné.

Spolek před úřední mocí reprezentovali statutární představitelé a bylo víceméně už podružné, jak se sami označovali. Podobně jako v jiných obcích, byl i v Bylanech provázán úřad starosty obce a starosty hasičů, případně byl starostou sboru někdo z obecních zastupitelů. Starosta byla funkce spíše reprezentativní a čestná, zatímco velitel zodpovídal za organizaci hasební práce během požárů. V Bylanech byl ostatně starosta sboru zvolen až s odstupem několika let (roku 1909). Autoritu u řadových členů a jejich důvěru měl právě velitel, formálně nejvyšší představitel SDH Bylany do roku 1909. Kosmetickou změnou prošla funkce velitele v roce 1939, kdy během změn v době tzv. Druhé republiky (září 1938-březen 1939) došlo k jejímu přejmenování na náčelníka. Velitel (náčelník) měl i svého zástupce. Dalším z představitelů byl jednatel, často pověřovaný i správou pokladny. Jednatel měl značnou odpovědnost a vyřizoval úřední (a veškerou písemnou) agendu. V případě Bylan vedl také spolkovou kroniku. Vedle nich existovali cvičitelé (zodpovědní za řádnou přípravu na boj s živlem), správci nářadí (opatrující vybavení), později například vzdělavatelé (mající za úkol teoretickou přípravu sboru) a občas se objevují i údaje o smírčích soudcích (ti řešili vnitřní spory) a dalších. Tyto funkce byly proměnlivé v čase, některé zanikaly a jiné vznikaly v souvislosti s rozvojem jednotky, přičemž k prvnímu většímu zvýšení počtu funkcionářů došlo v roce 1892. Ve druhé polovině třicátých let 20. století během příprav na možný ozbrojený konflikt vznikla v Bylanech při SDH i samaritánská stráž. Měnila se nejen samospráva, ale také stanovy. V roce 1924, 1932 (po delších jednáních) a patrně ještě v roce 1939 došlo k jejich úpravě, pravděpodobně díky změně právního prostředí v republice a vývojem v celkové organizaci československého hasičstva. Bohužel ani v těchto případech zatím o stanovách nevíme nic bližšího. Volby představenstva sboru se konaly přibližně každé tři roky a velmi často setrvávali ve svých úřadech osvědčení funkcionáři po několik období. Seznam jednotlivých významnějších představitelů Sboru dobrovolných hasičů je připojen v přílohách.

Materiální zajištění sboru

S materiálním zajištěním jednot velmi úzce souvisela jejich akceschopnost během zásahů. Nešlo zde přitom pouze o nákup techniky, ale též výstroje a podobně. Finanční prostředky získával sbor samozřejmě především z členských příspěvků, o jejichž výši máme zprávu z roku 1944. Tehdy činil příspěvek na člena celkem 26 K a vybralo se 936 K (od 26 lidí). Kolik činily příspěvky před tímto rokem, zatím nelze přesněji říci. Dalšími zdrojem příjmů byly pravidelně pořádané kulturní akce. Z takto získaných prostředků ale nebylo možné ani zdaleka pokrýt veškeré náklady na činnost sboru, natožpak zaplatit jeho dostatečné vybavení. Nutně muselo vypomoci obecní zastupitelstvo, pokud chtělo udržet prospěšnou organizaci v chodu a na patřičné úrovni. V letech 1908-1913 vyplácela obec Bylany hasičům pravidelně kolem 50 K podpory. Může se zdát, že šlo o nízkou částku. Nejspíše ale na běžné potřeby dostačovala. Technika představovala jiný problém, protože byla nesmírně nákladná. Například při koupi stříkačky se sbor natolik zadlužil, že mu roku 1911 musela česká zemská pokladna vypomoci částkou 200 K. Není jasné, zda šlo přímo ještě o dluh za stříkačku zakoupenou v roce 1889, případně o dluh vzniklý někdy později kupříkladu v důsledku údržby či oprav. Pokud by platila první možnost, muselo pořízení stroje představovat skutečně velkou a dlouhodobou finanční zátěž pro obec i sbor. Běžně poskytovaly finanční výpomoc i pojišťovny prostřednictvím speciálních fondů, které existovaly nad rámec jejich povinných příspěvků do zemských hasičských pokladem ve výši 2% z uzavřených pojistek (podle zákona z roku 1882) a později od třicátých let 20. století 3%. I to ale bylo mnohdy zoufale málo a navíc pro bylanský sbor nelze poskytnutí takto mimořádné pomoci doložit.

Největší břemeno tak zůstávalo na bedrech samotných členů a především obce. Ta od roku 1925 proplácela náklady hasičům zpětně na základě účtů. Tak například právě roku 1925 došlo k proplacení účtu 629 K za plátno a ušití nových stejnokrojů a o dva roky později pořídila obec hasičům za 279 K blůzy a za dalších 30 K lékárničku. Zastupitelé se nakonec rozhodli, že si hasiči nejdříve všechno zaplatí sami a později si požádají o subvenci z obecního rozpočtu (1927). Právě v roce 1927 se usnesl o poskytnutí podpory i Zemský správní výbor, a to ve výši 600 K. Nebylo to mnoho a navíc tyto zemské subvence byly omezeny časově (poskytnuty mohly být pouze jednou za tři roky) a navíc dosahovaly pouze výše 10% až 20% pořizovací ceny. Příkladem nedostatečnosti státem nabízené pomoci budiž nákup motorové stříkačky v roce 1930. Stála na tehdejší poměry závratnou sumu 50 000 K, na kterou poskytl Okresní úřad v Chrudimi 31. července 1930 pouhých 5000 K. Zbytek musela poskytnout obec a půjčit si. Snad mohl malou část ceny pokrýt odprodej staré ruční stříkačky, k němuž došlo 30. června 1930. Nová technika si ovšem žádala i řádné skladovací prostory, tzn. kvalitní zbrojnici. To bylo v celé řadě obcí bolavým problémem. Konkrétně v Bylanech dosluhovala stará hasičská kůlna, na níž byl umístěn požární poplachový zvon, ale její stav, stejně jako v případě přilehlého obecního domku, byl dlouhodobě dezolátní. Již 22. listopadu 1927 byl „učiněn rozhovor o tom, by obec pomýšlela na stavbu obecního domku pro strážníka, kterýžto domek by mohl býti spojen s hasičskou zbrojnicí a mořicí a čisticí stanicí na obilí, na kteréžto dvě poslední stavby mohla by býti žádána subvence, o kterou by žádal sbor hasičský a družstvo pro šlechtění obilí“. V roce 1929 se zastupitelstvo Bylan usneslo definitivně postavit novou budovu i s hasičskou zbrojnicí a poté došlo k demolici staré zástavby. Na jejím místě vznikl obecní domek a zbrojnice (užívaná doposud), dohotovené zhruba již v roce 1931. A i v tomto případě si obec musela na stavbu půjčit (20 000 K), a to s vědomím Okresního úřadu v Chrudimi.

Vedle stříkaček, výzbroje a výstroje se obecní úřad finančně na fungování hasičského sboru podílel i jiným způsobem. Hasiči museli být sami řádně pojištěni, aby v případě zranění či v nejhorším případě úmrtí při zásahu mohlo dojít k odškodnění. Stát hasiče, přestože společnosti prokazovali více než platné služby, nepojišťoval. V roce 1930 to bylo potvrzeno s tím, že okresní úřady členy sborů nezabezpečí a věc musí vyřídit obce. Obec Bylany následně členy sboru skutečně pojistila a pojištěn byl i pár koní, který dopravoval motorovou stříkačku na místo zásahu (auto bylo stále ještě velkou vzácností a objevovalo se především ve větších městech), a to u příslušné instituce v Morašicích. Fungování hasičského sboru v Bylanech, jeho materiální a organizační zajištění představovalo pro obec poměrně velkou zátěž. Byla ovšem v jejím vlastním zájmu, a tak lze říci, že takto vynaložené prostředky nebyly vydány zbytečně.

Závěrem

V letošním roce si připomínáme významné výročí spojené se Sborem dobrovolných hasičů v Bylanech. Naši předkové se na jeho založení usnesli v roce 1887 a v roce 1889 byla nově ustavená jednota přijata do řad chrudimské hasičské župy, což sami bylanští dobrovolníci považovali za nejvýznamnější datum v existenci jejich sdružení a slavili příslušná výročí, a posléze roku 1891 úředně schválena pražským místodržitelstvím. Od svého založení se stala neodmyslitelnou součástí života v obci. Hasiči mnohdy nasazovali své životy za ochranu života, zdraví a majetku svých spoluobčanů nejen v Bylanech, nýbrž též v řadě okolních obcí. Velmi často se jim dostalo poděkování od postižených, ať už ve formě osobních dopisů či zpráv v novinách. Za dobu svého fungování prošli příznivými obdobími rozmachu i dobou úpadku, kterou bohužel vyvolaly vnější okolnosti v podobě dvou světových válek. Po skončení té druhé v roce 1945 nastala v dějinách požární ochrany zcela jiná kapitola. Hnutí ztratilo mnoho ze své přitažlivosti, křivda s vyvlastněním majetku podle nařízení z dob Protektorátu Čechy a Morava nebyla nikdy napravena, i nadále zůstávalo pod státním dohledem. Stalo se součástí Národní fronty a plnilo její úkoly, přičemž samotná požární ochrana zůstávala v pozadí ve prospěch brigádnické činnosti. Požární ochrana se stávala doménou profesionálů a jejich dobrovolní kolegové zůstávali stranou zájmu. I vybavení sborů bylo obnovováno velmi pomalu a kulturní činnost (pořádání zábav, koncertů a podobně) byla postupně utlumována a realizována toliko v rámci Národní fronty. Situace – zejména materiální - se začala zlepšovat až přibližně od šedesátých let 20. století a začal stoupat zájem i o členství v hasičských sborech, jenž doposud stagnoval. Naštěstí ani po roce 1989 nedošlo k předpokládanému úpadku dobrovolného hasičstva, i když situace s výzbrojí a výstrojí není právě ideální. Doufejme, že pozitivnější vývoj lze očekávat v budoucnu. Sbory dobrovolných hasičů představují neodmyslitelnou součást života v mnoha obcích a především skutečný specificky český fenomén.

Přílohy

Seznam některých představitelů Sboru dobrovolných hasičů v Bylanech v letech 1889-1942

Období Velitel Starosta Náměstek velitele (náčelník r. 1909) Jednatel
1889-1892 František Žák - - -
1892-1895 František Kabeš - Alois Stejskal František Remeš
1895-1898 František Kabeš - Alois Stejskal František Remeš
1898-1903 František Kabeš - Alois Stejskal František Remeš
1903-1906 Alois Stejskal - Otakar Polák Arnošt Kabeš
1906-1909 Alois Stejskal - Otakar Polák Arnošt Kabeš
1909-1913 Otakar Polák Rudolf Petráň František Kopecký Arnošt Kabeš
1913-1919* Otakar Polák Rudolf Petráň - Arnošt Kabeš
1919-1922 Otakar Polák Rudolf Petráň Bohumil Záleský Bohuslav Šíp
1922-1924 Otakar Polák Rudolf Petráň Emil Flídr Bohuslav Šíp
1924-1927 Antonín Žák Rudolf Petráň Emil Flídr Bohuslav Šíp
1927-1930 Antonín Žák Rudolf Petráň Emil Flídr Bohuslav Šíp
1930-1933 Antonín Žák Rudolf Petráň# Bohuslav Šíp Emil Flídr
1933-1936 Antonín Žák Arnošt Kabeš Bohuslav Šíp Emil Flídr
1936-1939 Antonín Žák Arnošt Kabeš Bohuslav Šíp Emil Flídr
1939-1942+ Antonín Žák Arnošt Kabeš Bohuslav Šíp -

* V letech 1914-1918 nebyly konány řádné valné hromady.
# Zemřel roku 1932.
+ Volby se po roce 1942 nekonaly. Velitel Antonín Žák zemřel v roce 1943.

Seznam použitých pramenů a literatury

Prameny

Státní okresní archiv Chrudim, fond Archiv obce Bylany 1895-1945 (1953),
Zápisy ze zasedání obecního zastupitelstva, inv. č. 1, č. knihy 1, karton č. 1, sp.
Podací protokoly (1895-1908), inv. č. 3, č. knihy 3, karton č. 1.
Podací protokoly (1908-1921), inv. č. 4, č. knihy 4, karton č. 1.
Podací protokoly (1921-1931), inv. č. 5, č. knihy 5, karton č. 1.
Podací protokoly (1931-1938), inv. č. 6, č. knihy 6, karton č. 1.
Dostavba obecního domu, inv. č. 10, karton č. 1.
Stavební záležitosti, inv. č. 9, karton 1.
Účetní materiál (1908-1916), inv. č. 13, č. knihy 7, karton č. 1, sp.
Účetní materiál (1917-1927), inv. č. 14, č. knihy 8, karton č. 1, sp.

Státní okresní archiv Chrudim, fond Okresní úřad Chrudim I (1813) 1850-1950 (1961),
Sbor dobrovolných hasičů v Bylanech (1891-1895), sign. 9/4/12, karton č. 371.

Obecní úřad Bylany
Pamětní kniha Sboru dobrovolných hasičů v Bylanech 1889-1945.
Pamětní kniha obce Bilany (1924-1953), xerokopie.

Literatura

Bárta, Stanislav – Tausch, Jaromír (eds.): Toulky hasičskou minulostí očima kronikářů, Přibyslav 2008.
Culková, Dagmar: Příspěvek ke sledování poddanských poměrů na počátku 19. století, Genealogické a heraldické listy 29, 2009, č. 1, s. 44-62.
Hasičský služební řád, Opava 1934.
Hejduk, Jindřich a kol.: Historické stříkačky. Pýcha a chlouba hasičů, Děčín 2007.
Chrudimsko a Nasavrcko III, Chrudim 1912.
Ježek, Václav: Chrudimská župní hasičská jednota Ježkova v letech 1879 až 1929, Chrudim 1929.
Matoušek, Josef: 130 let Sboru dobrovolných hasičů v Němčicích nad Hanou 1879-2009, Němčice nad Hanou 2009.
Novotný, David: Obecní strážníci v Bylanech u Chrudimi v prvních desetiletích 20. století, Vlastivědné listy Pardubického kraje 5, 2008, č. 5, s. 4-5.
Týž: Zvony, zvonice a zvoníci v Bylanech u Chrudimi, Vlastivědné listy Pardubického kraje 5, 2008, č. 1, s. 3-6.
Stanovy okresní hasičské jednotky. Opava-Kateřinky 1925.
Sto třicet let českého dobrovolného hasičstva. Sto let hasičského muzejnictví (almanach). Přibyslav 1994.
Szaszo, Zoltán: Právní úprava požární ochrany, in: Historie a muzejnictví požární ochrany – fenomén novodobé kultury, Přibyslav 1992, s. 54-68.
Vančo, Stanislav: Náčrt dejín dobrovoľnej požiarnej ochrany v Česko-Slovensku, in: Historie a muzejnictví požární ochrany – fenomén novodobé kultury, Přibyslav 1992, s. 14-30.
Wegner, Bohdan: Taktické pokyny pro velitele sboru, Praha 1947.
Zařizování, správa a řízení žup. O podporách ze zemského základu hasičského. Řád o dozoru. Skladiště. Zápisník o požárech. Chrudim 1898.
120 let hasičského sboru Chrudim, Chrudim 1994.

První velitelé sboru od jeho založení

Kliknutím zvětši fotografii (otevře se v novém okně)

František Žák

Zakládající a první čestný člen místního sboru. První velitel sboru od roku 1889 - 1892

Kliknutím zvětši fotografii (otevře se v novém okně)

František Kabeš

Zakládající člen jmenován na valné hromadě 27. září 1896 pro své nevšední zásluhy. Jaké oblibě se těšil svědčí i to, že jej všichni členové doprovodili na poslední cestě 12. prosince 1926. Velitelem byl plných čtrnáct let 1892 - 1906

Kliknutím zvětši fotografii (otevře se v novém okně)

Alois Stejskal

Náměstkem byl v letech 1892 - 1906, velitelem sboru 1906 - 1909

Kliknutím zvětši fotografii (otevře se v novém okně)

Otakar Polák

Náměstkem byl v letech 1906 - 1909, velitelem sboru 1909 - 19

Kliknutím zvětši fotografii (otevře se v novém okně)

Antonín Žák

Velitelem sboru 1924 - 1943

Kliknutím zvětši fotografii (otevře se v novém okně)

Rudolf Petráň

První starosta sboru od roku 1906

Členové sboru z roku 1890 se svojí první stříkačkou

Kliknutím zvětši fotografii (otevře se v novém okně)

Jan Židek, Josef Kožený, Václav Ludvíček,
Václav Elišák, Alois Stejskal - náměstek velitele, František Kabeš - velitel, František Remeš - jednatel, Václav Beran

Kliknutím zvětši fotografii (otevře se v novém okně)

Kliknutím zvětši fotografii (otevře se v novém okně)

Členové sboru z roku 1914

Fr. Beran, Vinc. Pilný, Boh. Šíp, Jos. Málek
Em. Honzíček, Arn. Kabeš - jednatel, Ot. Polák - velitel, Rud. Petráň - starosta, J. Janeček, J. Kopecký - náměstek velitele
Fr. Starý, Fr. Grof

Naši dědové a otcové hasiči

Kliknutím zvětši fotografii (otevře se v novém okně) Kliknutím zvětši fotografii (otevře se v novém okně) Kliknutím zvětši fotografii (otevře se v novém okně) Kliknutím zvětši fotografii (otevře se v novém okně) Kliknutím zvětši fotografii (otevře se v novém okně) Kliknutím zvětši fotografii (otevře se v novém okně) Kliknutím zvětši fotografii (otevře se v novém okně) Kliknutím zvětši fotografii (otevře se v novém okně)

Nahoru

© 2006, Obec Bylany | Vytvořilo studio Chrudim2000.cz | HTML 4.01 Strict | Prohlášení o přístupnosti | Mapa stránek

Tato stránka je přístupná libovolným prohlížečem, nejlépe však vypadá v prohlížeči, který podporuje HTML 4.0 a CSS 2 (Internet Explorer od verze 5, Mozilla, Opera a další). Pokud čtete tuto zprávu, Váš prohlížeč zřejmě dostatečně nepodporuje CSS. Stránku sice vidíte bez pokročilejšího formátování, avšak veškerý obsah je plně přístupný i pro Vás.